Zmrzlé květy z břehu jezera (Olhava – Frozen Bloom)

Na východ od nás často najdeme konzervativní pohanské kapely s podmanivou dřevní hudbou, výrazným množstvím podzimního listí na přebalech a občasným ultrapravicovým zářezem v životopisu. Mimo to ale v Rusku a na Ukrajině existuje i scéna souznící se současnějšími post-blackovými trendy. K ní patří i Olhava, ruská kapela, která sice vychází z black metalu, avšak její poslech navozuje libé, nikoli sebevražedné nálady. Pánové nás neberou s kanystrem a sirkami ke kostelu, nýbrž na zasněnou procházku kolem břehů Ladožského jezera, kam to z Petrohradu, odkud pocházejí, mají jen kousek.

Andrey Novozhilov a Timur Yusupov začali Olhavu jako boční projekt instrumentální post-blackovky Trna. Během pár let se jim podařilo přijít s natolik silnými nahrávkami, že se dostali k vydávání u známého blackového labelu Avantgarde Records. Z něčeho zprvu nenápadného tak vyrostla plnohodnotná a svébytná kapela, jejíž tvorba nabývá na kvalitě.

Frozen Bloom je už čtvrté dlouhohrající album, z celé diskografie ale výrazně vyčnívá. „Kompozičně jsme se vydali rozdílnými cestami“, říkají sami tvůrci. A zdá se, že těmi nejlepšími možnými. Novinka má ze všech desek nejblíže k žánru blackgaze. Ten opouští syrovou atmosféru bezvýchodnosti, o jakou se opírá klasický black metal, a jak je z názvu jasné, akcentuje postupy shoegaze – melancholické, ale ne duši drásající motivy se pojí s black-metalovou intenzitou a vokálem. Na Frozen Bloom se tato fůze povedla bezchybně. Skladby The Queen of Fields a Frozen Bloom I. spojují téměř nepřerušovaný blast-beat se silnou, až sentimentálně laděnou melodickou linkou. První ze skladeb má více než dvacet minut, druhá čtrnáct, ani na sekundu se ale nenudíte, naopak se dostáváte do slastně hypnotického stavu. Ten ještě více podtrhávají čistě klávesové skladby Adrift a Frozen Bloom II. Náladotvornosti pomáhá i upozadění vokálu, který je na nahrávce až na posledním místě.  

Na prvním je melancholická nálada a jak popisuje kapela, atmosféra času přicházejícího jara. Při němž se ještě někdy stává, že si zima vezme zpátky, co jí patří, a nechá první květy zmrznout, uvíznout v okamžiku, v němž se pojí život a smrt.

80 %

Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře