Den v industriálním pekle (Borgne – Temps Morts)

• Borgne – Temps Morts
• 75 %
• Švýcarsko
• industrial black
• 2021
• Les Acteurs de l’Ombre Productions
• Bandcamp

Borgne nezahálejí a pouhý rok po vynikající Y přicházejí s deskou, na níž se skutečně vyřádili a posunuli svoje industriální království zase o krok dál. Nebo spíše jinam, ale k tomu se dostaneme. Už samotný více než vydařený přebal představuje velkou změnu, zároveň vás u něj ale napadne, že není všechno zlato, co se třpytí. Chyba rezavé lávky, ať už je Temps Morts jakékoli,  rozhodně nejde o desku, která falešně láká přebalem, aby pak zklamala nějakým prachsprostým šmrdláním. Přesně to, co vidíte, taky dostanete. Velkolepě pojatý industriální black klasické školy patřičně vyfutrovaný syntezátory a samply.

Oproti minulé nahrávce však nelze mluvit o posunu , protože Y bylo víc nadčasové, nezařaditelné, zatímco Temps Morts je jasný návrat do historie k industrial blacku, jaký hráli Aborym a další. Svým způsobem tak jde o retro nahrávku. To ale vůbec není na škodu, protože Borgne zkrátka umí. Skutečně se jim perfektně povedlo vysoustružit atmosféru, jakou vidíte na obalu. Probudíte se, smetete ze stolu špony, zhltnete chleba nakrájený rezavou pilkou na železo a spěcháte na šichtu do industriálního pekla. O pátcích paříte U Železné panny, v neděli ráno nad žárem katedrálního kotle roztavíte vojáčka a cín vlijete dovnitř jako úlitbu Rezavému bohu. A tak to jde dokola, dokud nepadnete vysílením. Pohřbí vás žehem.

Když akceptujeme úkrok stranou, který deska představuje, tak vše perfektně funguje. Prvních 45 minut, potom už začíná trochu ztrácet na síle . Ne, že by závěr byl vyloženě slabý, ale hodina a třináct minut je skutečně masivně přepíčená délka. Poslední skladba nazvaná Everything is Blurry Now má nekonečných 14 minut a blurry jste po ní spíš vy. I přesto se ale na desce najde spousta chytlavých pasáží a když navíc přičteme správně synteticko-řinčivý zvuk, palec míří jednoznačně vzhůru.

Žánroví průkopníci Aborym se před lety střelili do nohy, když opustili industrial black a vyměnili jej za dýchavičnou nápodobu industrial rocku á la Nine Inch Nails. Pokud Švýcaři ukočírují snahy o velkolepost a další deska nebude něco jako Dimmu Borgne, můžou jejich místo s klidem zastoupit.