Vlci nemládnou, ale zůstávají silní (Wolves in the Throne Room – Primordial Arcana)

• Wolves in the Throne Room – Primordial Arcana
• 85 %
• USA
• atmospheric black
• 2021
• Relapse Records / Century Media Records
• Bandcamp

Wolves in the Throne Room do black metalu vnesli ekologický apel, inspirovali celou jednu lokální a poté celosvětovou scénu, a po téměř dvaceti letech, které uplynuly od prvního dema, se stali v podstatě žánrovými klasiky. Nechali se lehce ovlivnit postrockem a shoegaze, zároveň ale, pokud nepočítáme nevydařený synťákový experiment Celestite, nikam výrazně neuhnuli ani takzvaně nevyměkli. Drží si tvář blackové kapely, která se sice nevyžívá ve warpaintech, stále ale produkuje hudbu držící se kontinuálně jedné linie. S Primordial Arcana, jejich šestým ryze blackovým albem, je proto namístě klást si otázku, zda je to tak správně.

Předně, novinka je nadprůměrné, řemeslně i skladatelsky skvělé album, které určitě překonává minulé Thrice Woven. WITTR předkládají naprosto suverénní nahrávku, co je na míle vzdálená dřevitým začátkům, zároveň ale není zvukově sterilní. Naopak umně dotahuje k dokonalosti kouzlo prvních alb. Mystika nahrávek jako Two Hunters nebo Black Cascade je tu stále přítomná, avšak protentokrát už s čistším a mnohem masivnějším zvukem. Ten dává vyniknout spoustě perkusí a kláves, kterými je album doslova prodchnuté a které vytváří nádherný zvukomalebný doplněk k blackovému náporu, jakého se nám také bohatě dostává. WITTR se už na Thrice Woven podařilo vytvořit silnou atmosféru tryskající z desky, ať už šlo o sypačky nebo klidové ambientní pasáže, a tady to platí ještě dvakrát tolik. Z každého tónu kape ryzí kouzlo, onen čarodějný a stále fungující hlas hlubokých lesů, hor a řek utvářejících vlčí univerzum.

Primordial Arcana je bezesporu vyvrcholením dvacetileté existence kapely, která zde sečetla a stvrdila všechno to, pro co si ji davy oblíbily. Zároveň s tím však platí, že zatímco před deseti lety byli WITTR kapelou ustavující novou (či spíš další) podobu atmosférického blacku, dnes už tomu tak není. V rámci diskografie jde o velmi pestrou desku, ale ze širšího pohledu je kapela pevně ukotvená ve svém atmosferickém blacku (kdo dnes ještě říká cascadian?), který piluje k dokonalosti, už ho ale nikam dál neposouvá. Naopak, Primordial Arcana zní jako retro – riffy vyloženě odkazují na norskou devadesátkovou scénu.

Vůbec to však nemusíme vnímat jako chybu. Black v dnešní době stejně jako jiné žánry hledá svoji tvář, což platí i o tvůrcích, které vnímáme nebo jsme vnímali jako novátory. Deafheaven nebo Lantlos, kapely, které nedávno také vydaly nová alba, už black metal prakticky zcela opustily. WITTR se vedle toho stávají součástí rostoucího proudu, který se momentálně bude ohlížet do minulosti. Na čemž není nic špatného.