Velmi krátká porážka (Deathspell Omega – The Long Defeat)

• Deathspell Omega – The Long Defeat
• 60 %
• Francie
• postblack / rock
• 2022
• Bandcamp

Deathspell Omega svým osobitým zvukem a stylem, ve kterém se spojuje agrese a blacková avantgarda, inspirovali zástupy napodobitelů. Tolik, že možná stvořili celou jednu blackovou odnož. Tvorba DSO stojící na zdánlivě neorganizované, disharmonické, neurvalé, ale přesto vtahující hudbě, vyvrcholila na albu Paracletus z roku 2010. To si zaslouží místo v pomyslném blackovém panteonu toho nejlepšího, co kdy v žánru vzniklo. Co ale dál?

Následující dvě alba byla slušná, kvality desky Paracletus ale nedosáhla. The Long Defeat tak vyvolává pochopitelná očekávání, zda se jedna z vůdčích kapel černé hudby dovede vzchopit.

Bohužel zatím nedovede. The Long Defeat je zklamáním a tím nejslabším, co DSO vytvořili. Znatelně se zde odklání od předchozí tvorby (a internet už se plní udivenými reakcemi) – ve výrazně ubírají tempo a hrají, čtete dobře, rockově nebo postpunkově. Vokál zůstal nezměněný, jinak ale jde o nejpomalejší a nejméně energickou věc z celé diskografie. V tom ale vůbec nespočívá problém. 

Problém je, že kompozičně tu není jediné silné místo. Ani po mnoha a mnoha posleších si nejsem z alba schopen nic zapamatovat – obsahově je The Long Defeat zkrátka až překvapivě jalové. Přispívá k tomu i oproti minulé desce méně výraznější zvuk, kvůli kterému i rychlé pasáže nemají takový říz. Třeba jakž takž dobrá “Sie Sind Gerichtet!” je tímto jednoduše zabitá.

Každopádně ať už jde o metalovou tvář desky nebo tu rockovou, nic neoslovuje jakýmikoli motivy, atmosférou nebo náladou. Název The Long Defeat je pak nepřesný, protože porážka je tu naopak velmi krátká. Ještě jednu takovou nahrávku a budeme kapele říkat Sleepspell Omega