Návrat do ukrajinské noci (Drudkh – Всі належать ночі – All Belong to the Night)

• Drudkh – Всі належать ночі (All Belong to the Night)
• 70 %
• Ukrajina
• black / atmospheric
• 2022
• Season of Mist
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

V nesmírně tragické době, kdy Ukrajina již poněkolikáté ve své historii čelí agresi ze strany svých východních sousedů z Moskvy, vydávají charkovští Drudkh dvanácté album. Je to symbolické hned v několika ohledech. Drudkh jsou ukrajinští vlastenci, milují svůj jazyk, milují ukrajinskou literaturu, historii, a ve své tvorbě se věnují tématům oslavujícím ukrajinskou nezávislost a svobodu lidu Ukrajiny.

 Tvorba ústřední dvojice Romana Saenka a Thuriose je rozsáhlá a patří do ní i uskupení Hate Forest, Windswept, Rattenfänger, Blood of Kingu, Precambrian a další. Téma, které již několik let rezonuje v internetových diskuzích, je jejich radikální politické směřování těchto kapel. Oni sami neposkytují rozhovory, nemají oficiální profily na sociálních sítích ani webové stránky. Sami Drudkh proti sociálním sítím bojují a považují tyto trendy za něco, co je pro společnost samotnou škodlivé. Jejich mlčení tak spíše nahrává dalším spekulacím.
A v čem spočívá ona kontroverze? Podobně jako Darkthrone měli na albu Transilvanian hunger kontroverzní nápis „Norsk Arisk Black Metal“, i Hate Forest na albu The Most Ancient Ones mají napsáno uvnitř bookletu „Aryan True black metal“ a jsou tu i další nepěkné věci, jako název skladby Aryosphia, merchandise s portrétem velitele Nachtigall Batalionu a UPA Shukhevychem atd. 

Ti samí lidé tak hrají ve více projektech, z nichže některé jsou podporovány a jiné mají ban na platformách jako je Spotify nebo Bandcamp. Nabízí se tak otázka, do jaké míry je dílo propojeno s autory a kde je míra přípustnosti.

Drudkh na scénu vstoupili v roce 2003 famózním debutem Forgotten Legends, jehož hypnotická atmosféra a nekompromisní zvuk zajistili Ukrajincům celosvětovou pozornost. Hned rok na to vydali u Supernal Music své nejkultovnější album Autumn Aurora, pohlcující soundtrack podzimu a melancholie. 

Pominu-li akustické album Songs of Grief and Solitude, následuje trojice desek, kde se Drudkh konceptem vrací do historie Ukrajiny. Dokonce texty samotné jsou převzaté básně klasických ukrajinských autorů, nejčastěji pak Tarase Ševčenka. A zde se dostáváme do problematičtějšího místa. Totiž historické události, kterým se na deskách The Swan Road a Blood in Our Wells Drudkh věnují, jsou samotnými Ukrajinci vnímány jako boj za svobodnou Ukrajinu, zatímco jinými jako barbarské běsnění ozbrojenců, během nichž zahynuly statisíce lidí polského a židovského etnika, žijící na části území tehdejší polsko-litevské Unie, dnešní Ukrajiny. Konkrétně pak Chmelnického povstání v roce 1648-1654 a kozácké povstání v roce 1768. Příčinou byl náboženský útlak a vykořisťování chudého rolnického obyvatelstva Ukrajiny, důsledkem vzpoura, pogromy a více než 100 000 zavražděných a umučených, včetně žen a dětí. 

Tato témata pak spíše utichají po navázání spolupráce s francouzským labelem Season of Mist. Drudkh i nadále v textech používají díla ukrajinských básníků jako byl Yakiv Savchenko, ta už se však nesou v duchu symbolismu a melancholie spíše než buřičství a popisování násilných událostí. Tragédiím a násilí se však jakoby se v dějinách východní Evropy nedalo vyhnout – symbolistický básník Savchenko byl popraven během Velkého teroru Stalinova režimu. 

Aktuální deska Всі належать ночі (All Belong to the Night) pokračuje ve stejném zvuku a struktuře skladeb, jakými se Drudkh prezentují od doby, kdy spolupracují se Season of Mist. Jsou jasně identifikovatelní ve svém přístupu k melodiím i k vokálům, ale v porovnání s deskami z období 2003-2007 je to jiná kapela, už ne tak výjimečná. Aktuální tvorba nepůsobí tolik uhrančivě, někdy mám pocit skladatelské bezradnosti a omílání podobných postupů posledních 10 let dokola. Na novém albu se nachází 4 dlouhé skladby atmosférického black metalu s melancholickou atmosférou, někdy protnuté basovými vyhrávkami či jemnější pasáží s až romantickým vyzněním. Ve skladbách slyším snahu o to vrstvit a budovat atmosféru a tlak, jenže to se příliš nedaří a vnímám celou produkci velmi ploše a jako jedno dlouhé vlákno, které uspává svou monotónností. Chybí mi zajímavější struktura a dynamika v kompozici a schopnost donutit posluchače věnovat plnou pozornost skladbám a příběhům o nichž pojednávají.

Osobně už nevěřím, že se ještě někdy Drudkh podaří nahrát podobně zásadní album jako „Blood in Our Wells“ nebo „Autumn Aurora“, stejně ale budu znovu napjatě čekat na další album, protože naděje umírá poslední. A hlavně budu doufat, že do té doby bude na Ukrajině mír a zůstane svobodná.