(Ruïm – Black Royal Spiritism – I​.​O Sino da Igreja)

• 79%
• Norsko
• Black metal
• 2023
• Peaceville Records
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Zatímco pojem Ruïm ještě všeobecně známý není, jméno autora stojícího za ním už fanouškům black metalu povědomé bude. Jde o projekt Rune Eriksena aka Blapshemera, bývalého kytaristy Mayhem z období desek od Wolf’s Lair Abbyss po Ordo ad Chao, zakladatele kapel Aura Noir, Ava Inferi nebo Vltimas. Období Blapshemerova působení v Mayhem patří k mým oblíbeným, rukopis jeho riffů považuji za velmi osobitý a okamžitě rozpoznatelný. Je v něm jed a plíživá temnota spojená s technickou precizností, hravostí i nekompromisností.
Pod názvem Ruïm se Blasphemer rozhodl vzkřísit svou black metalovou minulost a částečně se do úspěšného tvůrčího období po dlouhých letech opět vrátit. Impulzem k návratu bylo i nalezení na dlouho ztracených nahrávek původních a nikdy nepoužitých riffů pro Mayhem, a také jeho zájem o spiritualismus. Konkrétně o brazilskou Umbandu, synkretické afroamerické náboženství kombinující afroamerické, brazilské a křesťanské prvky. Veškeré nástroje včetně vokálů na albu Black Royal Spiritism – I.O Sino da Igreja nahrál Blasphemer sám, pouze pro nahrání bicích partů si přizval francouzského kulometčíka CSR, který působil například s francouzskými Arkhon Infaustus.

Od samého začátku mám v dobrém slova smyslu pocit, že poslouchám volné pokračování alba Chimera od Mayhem. Zejména kytarové riffy zahalené do ledově ostrého hávu, které mě svým charakterem tehdy tolik bavily, a baví mě i dnes. Je to drtivé, ale zároveň elegantní, noblesní a na současné black metalové scéně vzácné. Pocit dokonalého retra umocňuje i Blasphemerův vokál, který mi v určitých momentech evokuje Maniaca z Mayhem.

Prim ve skladbách jednoznačně patří brutálním kytarám, někdy i trochu na úkor atmosféry a spirituálnímu podtextu alba. Za zmínku rozhodně stojí znovunahraná skladba Fall of Seraphs z kultovního minialba Mayhem – Wolf’s Lair Abyss. Role vokalisty se pro tuto příležitost ujal Proscriptor McGovern z Absu. A i když je jeho vokální performance trochu méně šílená než původní Maniacova, jde o povedenou spolupráci. Co trochu zamrzí, je fakt, že skladba kompozičně vyčnívá nad zbytkem a je pro mě vrcholem alba. Zároveň však postrádá ono původní zvrácené kouzlo verze z roku 1997. Podobně to mám s celou novinku Ruïm, která ač plní všechny formální předpoklady být skvělým albem, nepřináší mi až takový pocit uspokojení nebo nadšení z jejího poslechu. Možná je příčinou tohoto pocitu příliš profesorský přístup a menší živelnost, i schopnost vnést do kompozice moment
překvapení, zvratu nebo nespoutané agrese.

Chladná norská temnota komponovaná ze slunného Portugalska, které je už delší dobu autorovým domovem, přesto funguje. Black Royal Spiritism – I​.​O Sino da Igreja je dobré album, které, ačkoliv odkazuje k black metalu z přelomu tisíciletí, nezní zpátečnicky a drží si standard nad průměrem současné produkce.