Neúnavné experimentování (Thy Catafalque – Alf​ö​ld)

• 75%
• Maďarsko
• Avantgarde / Metal
• 2023
• Season of Mist
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Juraj Hordubal

Maďarský multiinstrumentalista Tamás Katai, hlavní persona projektu Thy Catafalque, se zdá být neúnavným skladatelem s nevyčerpatelnou kreativitou. Aktuální deska Alf​ö​ld, která právě v těchto dnech vychází u labelu Season of Mist, je totiž v pořadí už jeho jedenáctým albem.

Thy Catafalque vznikl původně coby black metalový projekt, postupem času se ale vyvinul v unikátní mnohožánrový spletenec, který není vůbec jednoduché jednoznačně zařadit. Pokud bych ale přesto měl nějakou nálepku vybrat, zvolil bych označení avantgardní metal. Už na předchozích albech bylo totiž zřejmé, že Tamás si s jedním žánrem nevystačí, propojuje různé vlivy napříč metalem i mimo něj a využívá k tomu i několika hostujících muzikantů a vokalistů. Hlavní výzvou se tak stalo celý tento Babylon vlivů a zvuků dirigovat a uřídit jedním směrem, aby vše zapadlo do celkového výrazu a atmosféry alba. To se ovšem povedlo jen částečně.

Alf​ö​ld zní ve srovnání s předchozím albem Vadak daleko temněji a přímočařeji. První tři skladby se hrnou jako lavina, ze které vynikají nejvíce záhrobní growly Lamberta Ledecsy z kapely Ahriman a temné old schoolové riffy kytar. Už zde mi ale nesedí bicí automat s bakelitovým zvukem a typické postupy programování bubnů, které posílají celkový dojem ze zvuku hodně dolů. Nerozumím tomu, proč se při nahrávání takového množství stop, nástrojů a hostů nenašel čas nebo motivace svěřit bicí živému bubeníkovi. Navíc když pro koncerty šikovného bubeníka již mají. Velká škoda, snad příště.

V dalších skladbách hřbitovní atmosféry ubývá, prostor dostávají i elektronika a epicko-atmosférické vlivy. Co se pak daří Thy Catafalque skvěle, je výrazná melodická stránka jednotlivých skladeb. V každé z nich je skvělý nebo až hitový moment, který je těžké dostat z hlavy. Výborné jsou i harmonie kytar a klávesové motivy, i když s někdy až naivně znějícími efekty. To ale k tvorbě Thy Catafalque už delší čas patří a stalo se i jejich poznávacím znamením.

Na ploše přes 40 minut se nuda nedostaví, skladby jsou dobře poskládané a Katai v nich svůj příběh vypráví plynule. Stejně jako tomu bylo i u minulých desek, se ale Thy Catafalque nedaří proniknout hlouběji pod kůži. Jednak kvůli ploše znějící zvukové produkci a druhak kvůli vokálním orgiím, při nichž se střídají vokalisté jak figury na orloji. Jeden dominantní vokál by vše lépe propojil a udělal Thy Catafalque tzv. ksicht. Definitivně ztracený jsem pak byl na koncertu, kdy jsem čekal sice energický, ale elegantní set a nakonec sledoval jakési přepálené varieté, které hostující vokalisté svým exhibováním poslali vystoupení někam směrem k Rammstein revivalu hrajícího na srazu motorkářů.

S velkým očekáváním bývají spojené i velké nároky a snad proto hodnotím Alf​ö​ld poměrně přísně. Stále však jde o nadstandardní produkci a poslechnout si i jejich předchozí alba se určitě vyplatí. Zároveň však doufám, že s další deskou se dočkáme větší konzistentnosti a propracovanější produkce.