Atomová ukolébavka (Dahlia’s Tear – Apeiron)

• Dahlia’s Tear – Apeiron
• 80 %
• Švédsko
• dark ambient / cinematic electronic
• 2024
• Bandcamp
• Facebook
• Recenzuje: Tomáš Kouřil

Apeiron je pojem ze staré řecké filosofie a představuje neohraničené, beztvaré nekonečno. A zatímco podle dávných Řeků z něho svět vznikl, na nejnovějším albu Dahlia’s Tear v něm svět končí. Metropole leží v ruinách, opuštěně rozpadající se mrakodrapy se tyčí nad prázdnými ulicemi, jen z dáli se ozývá neurčitý hukot strojů jako připomínka toho, co bylo a co už se nikdy nevrátí.

Tématem Apeiron není nijak novátorský, názvy skladeb jako Dead Town, Toxic Dawn nebo Atomic Lullaby zní jako scifi povídky z padesátých let, od jiných dystopických alb se ale Apeiron liší pojetím. Svět ruin ztracené civilizace zde není obrazem hrůzy nebo tísně, ale klidně plynoucím snem. V každé prázdné budově se sice skrývá srdceryvný příběh, my ale vším proplouváme jako melancholickou vzpomínkou, někde vzadu nás trýzní, víc jsme ale odpojeným pozorovatelem. Už není co zachraňovat, občas problikávající nápis nad rozbitou výlohou nikdo neopraví, viníci jsou zapomenutí a mrtví stejně jako všichni ostatní, nic jiného než smíření nemá cenu. Vztek odejde s posledním, kdo pamatuje, ti, kteří přijdou, budou neonovou pustinu vnímat jako domov.

V Apeiron nehledejme další instantně chytlavé dílo jako je Under Seven Skies, (které je nutným začátkem, pokud by snad někdo Dahlia’s Tear ještě neznal). Naopak je třeba přijmout jeho minimalismus a nechat působit i ty nejmenší náznaky. Pak se z barvotiskové atomové ukolébavky stane všeobjímající nekonečno, ze kterého se rodí něco nového.