Uctívání riffů z Belgie (Modder – Modder)
Pětičlenní sludgeoví Modder se dali dohromady teprve v roce 2020 a už mají za sebou EP a teď vydávají debut, eponymní album, z kterého je už po pár prvních vteřinách jasné, že jde o suverénní kapelu, od které můžeme ještě čekat velké věci. Sami Modder o albu mluví jako o uctívání riffů a nelze než souhlasit. Třicetiminutová nahrávka je našlapaná sludgeová laskomina, na které je takříkajíc všechno dobře. Profesionální, čistý a především mohutný zvuk, jaký se u debutu nevidí vždy, tvoří první věc, která zaujme. Druhou je nesporný talent kapely vymýšlet chytlavé riffy – na desce takřka není hluchého místa.
Modder se pohybují v rámci toho, co si představíme pod sludge metalem, ale jsou na tento žánr až moc sofistikovaní. Posloucháme napůl prog-metalovou kapelu, která navlíkla vytahané džísky, konversky, a dobře, tak to teda uděláme tak, aby to dunělo. Zvuk je mohutný, určitě dovede strhnout, ale na rozdíl od mnoha a mnoha sludgeových kapel, kde se za zvukovou stěnou neskrývá nic moc dalšího navíc, tady lze v každé minutě objevovat spoustu instrumentálních nápadů. Skladatelské mistrovství tu je na prvním místě, až na druhém je zvukový nápor.
To ale není všechno, čím deska vyčnívá z řady. Dalším je atmosféra vytvořená pomocí spousty industriální elektroniky. Modder má lehce post-apokalyptickou, pochmurnou náladu, o mnoho řádů decentnější, ale podobného druhu jako nedávno recenzovaní LLNN. A zatímco Unmaker od LLNN je vyloženě postavené na zvukovém náporu, u Modder toho lze obdivovat víc. Zvuk, progresivně pojaté riffy i elektroniku. Vokál tu vůbec nechybí, jen by zbytečně odpoutával pozornost od propracované práce s kytarami.
Modder jsou sludgeovou kapelou, šikovně si ale pohrávají s prvky jiných žánrů. Vzniká tak něco nového, svébytného, co je chytré a chytlavé zároveň.